„Měla by mít alespoň jednou štěňata.“ Jeden z nejrozšířenějších mýtů o fenách a kočkách

Pokud máte doma fenku nebo kočku, je dost možné, že jste tuto větu už někdy slyšeli. Od známých, na internetu, ve facebookových skupinách nebo od sousedů.

Často bývá doplněna o další argumenty:

• „Je to přirozené.“
• „Aspoň jednou by měla být matkou.“
• „Bude potom spokojenější.“
• „Je to pro ni zdravé.“
• „Každá samice by měla mít alespoň jednou mláďata.“

Na první pohled to zní logicky. Vždyť v přírodě se samice rozmnožují. Tak proč by naše fenka nebo kočka měla být výjimkou?

Jenže právě tady vzniká jeden z největších omylů.

Jak fungovala samice před stovkami let

Když se podíváme na předky dnešních psů a koček, zjistíme jednu důležitou věc.

Nežily život, jaký žijí dnešní domácí mazlíčci. Neměli pravidelnou veterinární péči. Neměli kvalitní krmivo. Neměli teplý pelíšek. Neměli majitele, který řešil každé hárání nebo každou říji. Pokud samice přežila do dospělosti, velmi často se rozmnožovala. Hárání nebo říje vedly k zabřeznutí, následovalo odchování mláďat a další reprodukční cyklus.

Reprodukční systém psa ani kočky nevznikal v prostředí, kde samice prožije 15 let života, bude spát na gauči a nikdy nebude mít potomky.

Jenže právě tak dnes žije většina našich domácích mazlíčků.

A právě zde vzniká zajímavá otázka. Je skutečně přirozené, aby samice celý život procházela reprodukčními cykly bez březosti? Nebo je to naopak situace, se kterou příroda původně vůbec nepočítala?

Hárání není menstruace

Mnoho lidí si představuje, že hárání funguje podobně jako menstruační cyklus u ženy.

Ve skutečnosti jde o dva odlišné procesy. Po ovulaci začne tělo feny produkovat progesteron. To je hormon, jehož úkolem je připravit organismus na případnou březost. A právě tady je zásadní rozdíl.

U ženy po neúspěšném cyklu hladina progesteronu během krátké doby klesne a nastane menstruace. U feny zůstává progesteron zvýšený přibližně dva měsíce. A to bez ohledu na to, jestli byla nakrytá nebo ne.

Jinými slovy – organismus feny se po ovulaci hormonálně chová velmi podobně, jako kdyby byla březí.

Proto některé feny po hárání:

• nosí hračky jako štěňata,
• schovávají se do pelíšků,
• produkují mléko,
• chrání plyšáky,
• staví hnízda,
• jsou neklidné nebo naopak utlumené.

Nejde o rozmar. Nejde ani o touhu po mateřství. Jde o hormony.

Touží fena po štěňatech?

Tohle je možná nejzajímavější část celé debaty. Mnoho lidí si představuje, že fenka nebo kočka vnímá mateřství podobně jako člověk. Že jí bude líto, pokud nikdy nebude mít mláďata. Že jí něco chybí. Že potřebuje zažít mateřství.

Jenže takto zvířecí reprodukce nefunguje.

Fena neplánuje rodinu. Nepřemýšlí o budoucích štěňatech. Nepředstavuje si, jaké by to bylo mít potomky. A necítí životní nenaplnění, pokud nikdy nezabřezne.

Mateřské chování u fen a koček je řízeno především biologickými procesy a hormony. Právě proto se může objevit i u samic, které nikdy nebyly březí.

Když fena po hárání nosí hračku, produkuje mléko nebo si staví pelíšek, není to proto, že by si přála štěňata. Její organismus je pod vlivem hormonů nastavený tak, jako kdyby štěňata měla. To je obrovský rozdíl oproti lidskému pohledu na rodičovství.

Co většina lidí na hárání nevidí

Řada majitelů vnímá hárání pouze jako krvácení. Ve skutečnosti ale dochází k mnohem větším změnám.

Mnohé feny jsou během hárání:

• unavenější,
• více spí,
• mají menší chuť k jídlu,
• jsou citlivější,
• mohou být podrážděnější,
• nebo naopak výrazně kontaktnější.

Současně přichází i praktická omezení. Fena nemůže běhat volně. Je potřeba hlídat kontakt s jinými psy. Některé feny se snaží utíkat. Majitelé musí upravit režim celé domácnosti.

Hárání není nemoc. Ale rozhodně to není období, kdy se „nic neděje“.

Je březost pro samici zdravotní výhodou?

Další rozšířený mýtus říká, že jedna březost nebo jeden vrh je pro samici zdravotně prospěšný. Jenže březost není zdravotní procedura.

Je to biologicky velmi náročný proces.

Z pohledu organismu představuje gravidita, porod a následná péče o mláďata významnou zátěž.

Během březosti a kojení dochází například:

• ke zvýšeným energetickým nárokům,
• k vyšší spotřebě bílkovin,
• k vyšší potřebě minerálů a stopových prvků,
• k výrazným hormonálním změnám,
• k velké zátěži metabolismu.

A právě proto veterináři pravidelně řeší komplikace spojené s reprodukcí.

Mezi ně patří například:

• komplikované porody,
• císařské řezy,
• uhynulá mláďata v děloze,
• záněty dělohy po porodu,
• záněty mléčné žlázy,
• vyčerpání samice během kojení.

Jednou z nejznámějších komplikací je také poporodní eklampsie neboli mléčná horečka. Při ní dochází k prudkému poklesu hladiny vápníku v krvi.

Fena může být neklidná, třást se, zrychleně dýchat, mít křeče a bez rychlé léčby může být její život ohrožen.

Samozřejmě neznamená to, že každá březost skončí problémem. Většina proběhne bez komplikací. Je ale důležité si uvědomit, že březost a porod nejsou něco, co automaticky prospívá zdraví samice.

Znamená jeden vrh zdravotní výhodu?

A tady se dostáváme k původní otázce.

Existuje nějaký důkaz, že by jedna březost nebo jeden vrh samici zdravotně prospěl? Současné veterinární poznatky nic takového nepotvrzují.

Neexistují důkazy, že by jedna březost:

• chránila před pyometrou,
• zabránila falešným březostem,
• přinášela významný zdravotní benefit.

Jeden vrh tedy není žádná biologická povinnost ani zdravotní prevence.

Co je pyometra a proč z ní mají veterináři respekt

Pyometra je hnisavý zánět dělohy. Patří mezi nejčastější důvody akutních operací starších nekastrovaných fen. Vzniká právě v souvislosti s hormonálními změnami, které se po každém hárání opakují.

Pod vlivem progesteronu dochází ke změnám děložní sliznice a u některých samic se postupně vytvoří podmínky pro vznik infekce.

Výsledkem může být život ohrožující stav vyžadující urgentní operaci.

Jak poznat pyometru

Pyometra se nejčastěji objevuje několik týdnů až měsíců po hárání.

Mezi typické příznaky patří:

• zvýšené pití,
• častější močení,
• nechutenství,
• apatie,
• zvracení,
• hubnutí,
• výtok z vulvy.

Důležité je vědět, že ne každá pyometra má výtok.

Existuje i tzv. uzavřená pyometra, kdy hnis zůstává uvnitř dělohy a zvenku nemusí být vidět vůbec nic. Právě tyto případy bývají často nejzrádnější.

Pokud je vaše fenka několik týdnů po hárání a začíná být unavená, více pije, méně žere nebo zvrací, je vhodné navštívit veterináře co nejdříve.

Takže má mít alespoň jednou štěňata?

Na tuto otázku neexistuje univerzální odpověď.

Ne každá fenka musí být vykastrovaná. Ne každý vrh je špatně. Ne každý majitel má stejné priority.

Jedna věc je ale jistá.

Rozhodnutí by nemělo vycházet z představy, že fenka potřebuje zažít mateřství nebo že jeden vrh automaticky zlepší její zdraví. Současná veterinární medicína nic takového nepotvrzuje.

Možná tedy není nejdůležitější otázka:

„Měla by mít alespoň jednou štěňata?“

Možná je důležitější ptát se:

„Co je nejlepší právě pro ni?“

🐾 Zvažujete kastraci své fenky nebo kočky, nebo si nejste jistí, jaké řešení je vhodné právě pro vaše zvíře? Objednejte se na konzultaci. Rádi s vámi probereme výhody, nevýhody i možná rizika jednotlivých možností.